Duben 2017

Nové záhlavíčko

30. dubna 2017 v 9:24 | Máša |  moje nejen patálie
Dnešní ráno bylo a stále ještě je přímo kouzelné. Sice je pořád dost chladno, ale v trávě se třpytí kapky rosy a spolu se sluníčkem je to prostě nádhera.

Udělala jsem si právě nové záhlavíčko z vlastních fotek, které jsem dneska ulovila a připadá mi pěkné, takové hodně optimistické.


Kéž by se to počasí už umoudřilo, myslím, že nás potrápilo dost.


Krásné počasí vydrželo, vyfotila jsem si odpoledne květy magnolie. Je to až dojemné, jak se snaží.


Konvalinka vonná, růžová

29. dubna 2017 v 10:50 | Máša |  moje nejen patálie
Konečně zase po několika dnech máme sluníčko a hned se všechno zdá nějak hezčí.

A aby té radosti nebylo málo, rozkvetla mi růžová konvalinka, kterou jsem si loni objednala. Zatím je těch kvítečků málo, snad se mi rozrostou. Popravdě jsem ani nečekala, že letos vykvetou.


Convallaria majalis " Rosea "
konvalinka vonná, růžová

Začínají nakvétat jabloně, tak snad nedopadnou stejně jako meruňky.

Sestra - Rosamund Luptonová

29. dubna 2017 v 8:58 | Máša |  čtenářský deníček
Na přední stránce obalu knihy stojí toto od Daily Mail - "Strhující od první stránky, fantasticky promyšlené, dojemné k slzám.

Pomyslela jsem si, že se v poslední době každá kniha vychvaluje, a já to potom vidím jinak. Skutečnost je však taková, že mě opravdu psychologický, detektivně laděný román Sestra chytl už na první stránce.

Beatrice se odstěhovala do New Yorku, zbytek její rodiny - maminka a sestra Tess žijí v Londýně. Beatrice se má brzy vdávat, ale když jí jednoho dne zavolá matka a třesoucím se hlasem jí oznámí, že se pohřešuje Tess, neváhá ani okamžik a sedá do letadla.

Po příletu se Bee nastěhuje do sestřina bytu, a po pár dnech se dovídá strašnou pravdu, a trochu k tomu odhalení i sama svým pátráním přispěla. Tessino tělo bylo po několika dnech nalezeno na jednom veřejném záchodku v Hyde Parku. Příčina smrti - vykrvácení, protože Tess měla pořezaná zápěstí.

Policie vyloučila cizí zavinění, prý se jedná o sebevraždu, protože Tess dva dny před smrtí porodila a její syn Xavier záhy po porodu zemřel. Policie i Tessin psychiatr soudí, že šlo o poporodní depresi a úmrtí děcka k Tessinu zhroucení ještě přispělo. Přesto je Betatrice přesvědčená, že Tess by nikdy, za žádných okolností svůj život sama neukončila. To jí přimělo pátrat na vlastní pěst.

Kniha je tak zvláštně propracovaná, Betatrice píše dopis své mrtvé sestře Tess, protože si klade za vinu, že když jí Tess nejvíc potřebovala, nebyla jí nablízku. Chvílemi popisuje Beatrice své sezení s laskavým panem Wrightem, kterému diktuje jak pokračovalo její pátrání. Chvílemi jsme jakoby v realitě.

Napínavé opravdu až do poslední stránky, já při čtění zrovna tak, jako Betatrice začala podezírat úplně každého, jen laskavého pana Wrighta ne. Jak to s panem Wrightem vlastně bylo se můžeme dočíst až téměř na samém konci.

Od Tesina domácího, pana Amiase se Betatrice dozvěděla, jak je to se zpěvěm ptáků. Nejdřív začínají kosi, po nich červenky, střízlíci, pěnkavy, lejsci, drozdi a teprve nakonec slavíci. Myslím, že i já si to budu pamatovat.

Líbilo se mi, jak se Beatrice během svého pátrání změnila, z tak trochu snobské paničky, která nad lecčíms ohrnovala nos a kupovala si jen značkové oblečení se stala citlivou mladou ženou. Starala se o sestřinu zahrádku, a i když vypadal ten malý dvorek pustý, a všechny rostlinky i keře suché, tak každý den Bee chodila neúnavně s konví a to sestřino místečko zalévala.
Od začátku soudila, že je to sice práce marná, naprosto zbytečná, ale byla přesvědčena, že by její sestra Tess měla radost. Snad můžu prozradit, že ke konci příběhu se ty suché větvičky začaly zelenat, Tessina zahrádka se vrátila k životu a ještě mi udělalo radost, že se nakonec Beatrice rozhodla v Tessině bytě zůstat a starat. Chtěla dostudovat a postarat se i o Tessina kocoura Pudinka. Sice se jí rozpadl vztah, ale během pátrání beatrice zjistila, že Todd stejně nebyl pro ní ten pravý.

Co mě potěšilo

28. dubna 2017 v 7:19 | Máša |  moje nejen patálie
Dneska mám radost i když je počasí opět příšerné. Včera jsme byli na procházce, už to samo o sobě mě potěšilo, že jsem se překonala, i když se mi původně vůbec nechtělo. Právě tohle si musím poznamenat, abych příště nebyla líná.

Možná i ta procházka přispěla k tomu, že jsem se dostala pod 73kg. Moje dnešní váha je 72,8kg a tak jsem na původní váze, se kterou jsem tenhle blog začínala psát. Trápilo mě, že jsem se od Vánoc pořád držela nad 73kg. Měla bych chodit každý den a něco víc konečně pro to hubnutí dělat.


Když na chvilku vysvitlo sluníčko, šla jsem si
pro foťák.


Tenhle arménský modřenec mi tak trochu připomíná
zahuštěný, nebo plnokvětý hyacint.


Tak to je snad všechno, co jsem si chtěla poznamenat a vložit. Jo a už zase prší.

Eustoma Lisianthus

27. dubna 2017 v 7:28 | Máša |  moje nejen patálie
Eustoma, česky jícnovka pochází z travnatých prérií Mexika. Dokonce je prý možné vidět ji růst v Nebrasce a Coloradu. Právě pro svůj původ, jak jsem zjistila na internetu nesnáší vlhkost a v bytě se jí daří tam, kde je sucho - ideálně poblíž radiátoru. Na jiných stránkách se píše, že nesnáší trvale vlhkou zeminu, ale nesmí nikdy ani vyschnout, tak to bude složité pěstování.



Ať už je to tak, nebo onak, tuhle choulostivou krásku jsem včera dostala od manžela. Líbila se mu, prý vypadá jako růžička, a nebo tulipánek. Co můžeme chtít od mužského, přišlo mi to trochu vtipné přirovnání, ale zase na druhou stranu rozvíjející se poupě trochu jako tulipánek vypadá.

Překrásné jsou plnokvěté jícnovky, využívají se i do svatebních kytic, je to zvláštní, já o téhle půvabné květině doposud neslyšela, o to víc mě dárek potěšil.

První snímek jsem pořídila hned včera, druhý jsem dělala dneska, ale zatím není rozkvetlá, snad se u nás jícnovka zabydlí a bude těch snímečků víc. Trochu mě mrzí, že to nemá v našich podmínkách jednoduché, přežívá prý max. jeden rok.

Tařice skalní

25. dubna 2017 v 12:54 | Máša |  moje nejen patálie
Tařici mám od loňského jara, kdy jsem jí koupila v tahradnictví jako maličkou rostlinku. Docela rychle se na můj vkus rozrůstá. V těchto dnech sice nádherně kvete, jen mám pocit, že jí budu muset příštím rokem trochu usměrnit a nebo okolní rostlinky přesadit. Vybrala jsem pro ně nejspíš nevhodné místo.



Udělalo se najednou teplo, a nějak cítím, že mi z té prudké změny není dobře. Motá se mi šíleným způsobem hlava a připadám si slabá jako moucha. Docela vtipný, slabá s mými deseti kily nadváhy.

Vítr je úplně hrozný a každou chvilku přichází ještě silnější náraz, takže všechny rostliny v květináčích poráží, i ty, co jsou zatížené velkými kameny. Nejspíš se na nás žene pořádná bouřka.

Už zase se EU míchá do toho, do čeho jí nic není

25. dubna 2017 v 8:45 | Máša |  mám k tomu co říct
Už zase se EU míchá do toho, do čeho jí nic není. Jak jsem dneska zaslechla, marmeládou se smí teď nazývat pouze výrobek z citrusových plodů a pod název džem spadá všechno, co je vyrobeno z ostatního ovoce.

Pokud si dobře vzpomínám, džem se od mého dětství lišil od marmelády tím, že v něm byly kousky ovoce. Takže už je zase díky mudrlantům z EU všechno jinak. Ono nestačí pomazánkové máslo a syrečky, nestačí zrušení těch obyčejných žárovek, které dávají příjemnější a teplejší světlo.

Proč se s odpuštěním serou i do marmelád a džemů, proč musí rozšťourat a převrátit vzhůru nohama úplně všechno, na co jsme byli zvyklí. Snad my tady žijeme, a pro mne osobně bude i nadále džem s kousky ovoce a marmeláda zůstane napořád tou známou marmeládou. Stejně mi onen výrobek z citrusových plodů plný éček vůbec nechutná.

Violka vonná

24. dubna 2017 v 10:54 | Máša |  moje nejen patálie
Včera jsem viděla moc hezké violky, takové skoro bílé, s jemnými světlefialovými žilkami. Škoda jen, že bylo pod mrakem a fotky působí trochu smutně.

Dneska jsem se chvíli probírala fotkami fialek na internetu a našla jsem v jednom zahradnictví i plnokvěté a skoro ve všech barvách, od bílé, světle fialové, přes růžovou až k těmně fialové. Název Viola odorata 'Plena' fialka / violka vonná plnokvětá

To byla taková krása, jen kde na to pořád brát a nekrást? Budu o nich uvažovat, možná udělám příští jaro zase jeden velký nákup, aby se to svezlo při jedné platbě za dopravu.




A momentálně se udělalo venku hezky, tudíž přikládám i snímek modrých hyacintů. Jsou překrásné.


Úplně zářily a říkaly si o snímek.

Příliš mnoho náhod

24. dubna 2017 v 9:27 | Máša |  mám k tomu co říct
Tak nevím, co si mám o tom myslet. Jeden den se rozepisuje tisk o tom, že je prezident Miloš Zeman proti eutanázii a okamžitě to spustí na hlavu státu lavinu nenávistných komentářů, protože má v našem státě údajně každý právo zvolit si jak a kdy odejde z tohohle světa.

Jako by to bylo načasované, protože hned druhý den, čili dnes v noci v krátkých zprávách zaznělo cosi o tom, že v Česku rychle přibývá dementních lidí a jejich udržování nás stojí moc peněz. Nezdá se mi to jako náhoda, a jsem přesvědčená, že když se u nás uzákoní eutanázie, bude se zneužívat. A s těmi tzv. nevyléčitelnými se sveze mnoho jiných nemocných starších lidí.

Myslím, že prezident Zeman ví, o čem mluví, a jeho pochybnosti jsou oprávněné.

Rhododendron obtusum Azalea

23. dubna 2017 v 18:42 | Máša |  moje nejen patálie
Včera jsem dostala dárek, takovou krásnou, ale dost zanedbanou azalku, nebo je to rododendron, já nevím. Na cedulce je Rhododendron obtusum Azalea. Květy má větší, než venkovní běžná miniazalka, ale zase menší než rododendron a lístečky má ještě menší, než pokojová azalka.

Azalek mám několik, ale tahle pěkná barvička mě potešila. Kdybych měla možnost a dost místa, určitě bych začala azalky sbírat, jsou nádherné.



Tenhle keříček má jen několik tenounkých větviček a na nich sotva pár listů a jedenáct poupátek. To první se dnes rozvinulo, byl problém s focením, tyhle dva obrázky jsou zatím asi nejpovedenější.
Celkově je zubožený, jakoby vypelichaný, ale je vidět, že má snahu, tu a tam se objevují nové světlounce zelené lístečky.

Tak uvidíme, jak to s ním bude dál. zatím ho mám v květináči doma, nevím jak moc toho po cestě zažil a jestli je otužilý. Navíc netuším, co přinesou ledoví muži.