Březen 2017

Jaro v plném proudu

31. března 2017 v 9:35 | baculka |  moje nejen patálie
Jaro poskočilo a dneska nás možná čeká co se teplot týče téměř letní den. Už od samého rozbřesku slyším z polí traktory, zemědělci už začali s jarními pracemi. Ptáci zpívají, namlouvají se, dokonce ztratili zájem o plná krmítka.

Včera jsem viděla na pergole dvě hrdličky, jen se mi je nepodařilo vyfotit, jejich milostný akt je příliš krátký.

A u nás rozkvetla během jednoho dne na zahrádce jíva, zlatý déšť a co nevidět se do kvetení dá i magnolie.


Tolik jsem si věřila, že do jara s tou váhou zatočím, že shodím aspoň čtyři kila, abych se dostala pod tu magickou sedmdesátku, která se mě už tak dlouho drží jako klíště.

Jo a klíšťata se taky už činí, z kocourka jsem vytáhla včera tři, takže musíme koupit nějakou ochranu, obojek to nebude, ten náš kocour vždycky za pár dnů někde ztratí.

Proměnlivý čtvrtek

30. března 2017 v 16:24 | baculka |  moje nejen patálie
I dneska bylo a stále ještě je hezky. Občas zataženo, občas svítí sluníčko, takové proměnlivé počasí mi docela vyhovuje. Horší to je s mou váhou. Po tom mlsání poskočila o rovných 400g, takže vážím 73,5kg.

Už jsem si myslela, že se dneska budu stravovat dietně, ale stalo se, že muž dostal chuť na palačinky a já mu vyhověla, jenže to prostě nešlo vydržet.

Poprvé jsme ochutnali javorový sirup, a i když byl v bio kvalitě, přišel mi sice chuťově dobrý, ale moc řídký. Píšu si s kamarádem z Kanady, a od něj vím, že správný javorový sirup má být hustý. Pořád jsem o něm básnila a kamarád mi chtěl skleničku javorového sirupu poslat. Říkala jsem, že se to nevyplatí, že se sežene i u nás.

Takže další věc, která se tady prodává hodně draze a neodpovídá kvalitě. Myslím, že to byla premiéra a derniéra zároveň, nemám ráda, když prodejci dělají ze zákazníků blbce.


Primula denticulata bíle kvetoucí. Pochází z Asie, kde roste v horách (nadmořská výška 2 - 4 000m). Koupila jsem si tři druhy, a včechny v těcho dnech začínají kvést.

Nesvéprávná

29. března 2017 v 7:40 | baculka |  moje nejen patálie
Pořád jsem tak nějak mimo, včera byl překrásný den a já byla jako praštěná mandlovačkou, nevyspalá, unavená, prostě na odpis a v takových dnech sežeru na co přijdu.

Nic z toho, co jsem si předsevzala jsem nesplnila, akorát jsem zase mlsala. Snědla jsem velké, přesolené a připálené balení brambůrků. které jsem původně ani nechtěla sníst. Jenže byly doma pro případ, že bych měla na něco chuť a já jak je známo mám chuť vždycky.

Takže jak to vidím, nesmíme mít nic doma, protože jsem co se týče pamlsků absolutně nesvéprávná.


Takhle hezky včera vykvetly krokusy. Ty žluté odvétají, pěkně se to načasovalo, takže mám nač se dívat.

Zítra bude krásný den...

27. března 2017 v 9:01 | baculka |  moje nejen patálie
...a ten dnešní bude taky krásný. Zítra bude hezký den, tak začíná jedna moje oblíbená náladovka.
Chtěla jsem tu písničku Jany Petrů vložit do článku, protože jí mám už zase plnou hlavu, jenže nastal problém - https://www.youtube.com/watch?v=mbEYH9aMIIQ

Měla bych konečně pohnout s nedohrabaným trávníkem, dál mě čeká žehlení, vrchovatý koš mě straší už tři dny. Jo pusou pracovat umím, ne,že ne, ale realitka je přece jen trošku jiná. Jsem prostě líná, nebo je to jarní únava? Zní to líp, ale bude to asi stejné, musím se prostě vzchopit a snad mě ta lenora přejde.

Ráno jsem zase hupsla na váhu, 73,1kg, ale dobře mi tak, protože jsem mlsala. Sojové suky dva kusy, půlka mléčné čokolády a tři banánky v čokoládě a to všechno za pouhé dva dny!

Podběl a sedmikrásky

26. března 2017 v 14:52 | baculka |  moje nejen patálie
Nebe bez mráčku, sice trochu studeně fouká, ale i tak je krásných 10°C. Chvilku jsem hrabala trávník, a muž prováděl dopoledne postřik meruněk. Asi je ten správný čas, když kvetou jehnědy a angrešt.

Pupeny na meruňkách jsou nalité, a to nás čekají ranní mrazíky. Loni všechny květy pomrzly, vyšlo to zrovna tak divně. Tak doufám, že letos to nebude stejné.



Za plotem krásně kvetou sedmikrásky a tu a tam je vidět i kvíteček podbělu lékařského.

Ukradená hodina

26. března 2017 v 7:27 | baculka |  mám k tomu co říct

Tak už je to zase tady! Bože, jak já nesnáším ten podělaný letní čas! Nic se s tím stejně neušetří, spíš naopak. Budeme se zase probouzet do tmy a ráno svítit. Oni nikdy letní čas asi nezruší, protože je to dokonalý mučící nástroj na citlivé lidi.

Je mi líto těch malých dětí, a nikdo s nimi nemá slitování. Sousedka mi vyprávěla, že její vnučka kvůli letnímu času ráno pláče, maminka jí nemůže vytáhnout z postýlky. Neobejde se to prý bez křiku a emocí, takže jak maminka, tak její dcerka prožívají každé ráno stres.

Kolikrát já už podepisovala různé petice za zrušení letního času, vždyť je to proti přírodě.

Jasmín nahokvětý

24. března 2017 v 11:19 | baculka
Rozkvetl později, někdy kvete už na Dušičky, má to nějaké popletené, ale jsem ráda, že se ukázaly květy. Skoro jsem s tím už ani nepočítala.


Ukázalo se sluníčko, tak jsem byla nadšená, ovšem jen tři minuty, než se schovalo za husté mraky. Někde jsem četla, že už není problém měnit počasí, tak to možná někdo zkouší.


Fialky

23. března 2017 v 14:58 | baculka |  moje nejen patálie
Tak už sice neprší, dokonce ani nefouká, to je co říct, trochu slunečních paprsků by však bodlo.

Prohřál by se vzduch a zlepšila by se nálada. Mám radost, že náš pejsánek je na tom už líp, zatím nemá ránu zcela zhojenou, ale vypadá, že to je na dobré cestě.


Zato mě všude píchá, a i když jsem celkem spala, cítím se prachbídně. V noci jsem musela spolknout šestistovku Ibalgin, bez něj bych pravděpodobně vůbec neusnula.

Bolely mě i malé klouby v prstech, a na noze u palce to byla tak prudká a silnáa pulzující bolest, že jsem přemýšlela, jestli mi nezačíná dna.

Všechno bylo jinak

22. března 2017 v 10:54 | baculka |  moje nejen patálie
Myslela jsem si včera, že udělám daleko víc práce. Nakonec jsem dala prát ještě vlhké prádlo po té havárce, aby nezasmrádlo, bohužel se musí sušit doma, a vlhosti máme v domě pořád víc, než dost.

Přesadila jsem si vzpřímené muškáty do truhlíku a petrklíčů bylo šest, vyšlo to na dva menší truhlíky a jsem fakt zvědavá, jak se jim bude dařit, protože doma už jim to moc nesvědčilo.Umyla jsem po obědě nádobí a měla jsem toho tak nějak dost.

V noci špatně spím, od té havárky ještě hůř, než dřív. Dávám pozor, jestli někde neteče voda, už mi to asi leze na mozek.

Před chvílí jsem doprala pár choulostivých kousků, včetně vlněných ponožek, které se nedají prát v pračce. A chtěla jsem dát ven na sušák i včera vyprané prádlo, aby pořádně doschlo, jenže člověk míní a počasí to změní, od samého rána už zase prší.


A tady je jeden z těch petrklíčů, fotka je starší, včera už nebyl tak pěkný, ale snad se v tom truhlíku vzpamatují.

Útěk do samoty

22. března 2017 v 9:24 | baculka |  čtenářský deníček
Anotace z přebalu knížky
Krásná Denisa žije jen pro svého syna, a když po matčině smrti zdědí starý dům se zahradou na kraji
poklidného městečka, rozhodne se natrvalo odstěhovat z Atlanty. Práci učitelky beztak opustila a přátele ztratila, protože věnuje veškerý čas synovi. Kyle totiž potřebuje mimořádnou péči; ve svých pěti letech nedokáže pořádně mluvit a odborníci nad jeho poruchou bezradně krčí rameny. Prostředí Edentonu neprovdané ženě prospívá, i chlapec se tu postupně začleňuje mezi vrstevníky. Jednoho dne ale za bouřky dostane Denisino auto smyk. K havárii přijíždí dobrovolný hasič Taylor McAden; ještě netuší, že tato
záchranná akce je jiná než ostatní a bude od něj vyžadovat mnohem víc než odvahu a neohroženost…


Útěk do samoty od Nicholase Sparkse mě moc nebral. Nemám ráda zdlouhavé a naprosto nepodstatné vyprávění a takovými místy se kniha jen hemží. Rovněž skoro na každé stránce nalezneme ono dnes tak módní a hodně protěžované archaické slůvko "nicméně", je zvláštní, že některé knihy se bez toho slova obejdou. Nevím, jestli překladatel může nicméně nahradit jiným a srozumitelnějším slovem, nebo jestli autor knihy na tom slovíčku trvá, netuším jak to je, ale tohle slovo se v naší rodině z principu nepoužívá.

Hlavní hrdinka si každou chvíli prohrabuje vlasy a protáči oči v sloup. Nevím, někomu to přijde třeba normální, ale já už jsem pak zvlášť na to protáčení očí byla až alergická. Přesto jsem knihu dočetla, chtěla jsem vědět, jak ten příběh nakonec dopadne. Konec měl docela spád a v diskuzi jsem se zase usvědčila v tom, že se se všemi čtenáři naprosto rozcházím, oni četli jedím dechem a u mne tomu tak nebylo.


A malá ukázka toho, co mi na knížce vadí, zdlouhavé popisování nezáživných pasáží. V dnešní době je tak zoufale málo času a číst přes půl knihy nesmysly o tom, jaké měl hrdina knoflíky, boty, z jakého materiálu byla kabelka, či boty, jakou značku měly hodinky a pod. mi přijde absurdní.

Z obývacího pokoje slyšel hrát televizi; baseballový zápas, který poslouchal včera zvečera, vystřídaly regionální zprávy.

Odhodil klíčky na kuchyňskou linku, přetáhl si přes hlavu košili a odnesl ji do kumbálku vedle kuchyně, kde měl sušičku a pračku. Nadzvedl víko a hodil košili dovnitř. Vyzul si boty, a přikopl je ke stěně. Kalhoty, ponožky a spodní prádlo putovaly za košilí, navrch nasypal prášek. Jakmile zapnul pračku, sebral z horní police složený ručník, odkráčel do koupelny a dal si rychlou horkou sprchu, aby smyl poloslanou vodu z těla. Nakonec si chvatně vykartáčoval vlasy a než vklouzl do postele, prošel celým domem a všechno povypínal.