Únor 2017

Nějak moc násilí je všude kolem nás

28. února 2017 v 16:17 | baculka |  mám k tomu co říct
Nějak moc násilí je všude kolem nás. Ruský triatlonista Roman Paramonov příšerně zmlátil svou bývalou ženu Naděždu Semeňukovou. Manažerka a kamarádka Semeňukové Strombachová vyvěsila na sociálních sítích video a zároveň prohlásila: "Bil ji hůř než zvíře".

A to je přesně to, co mi vadí. Normální lidé by tuhle větu "Bil ji hůř než zvíře" neměli snad ani vypouštět z úst, copak je dovoleno bít zvířata? Vypadá to tak, že pro Strombachovou je bití zvířat asi normální.

Nedávno nějaký pomatenec, údajně cizinec, možná běženec, vyhodil psa z pátého patra, a nic se tomu individuu snad ani nestalo, jen si s ním přišla promluvit policie a udělala Tytyty.

Co se ale divím, vždyť stačí sledovat krimizprávy, ne že bych se v nich vyžívala, ale snad nikdy nebylo tolik týraných, znásilněných a zavražděných děcek, jako je tomu poslední dobou. Lidé ztrácí lidskost, chovají se jako naprosté zrůdy a nejen ti mladí, ale už i starší lidé kvůli každé prkotině často vraždí.

Víkend v posteli

27. února 2017 v 13:17 | baculka |  moje nejen patálie
Venku létají včely, hledají něco do sosáčků a kytičky zatím nikde. A těch much co se vyhřívá na slunci. Taky bych se vyhřívala, ale trápí mě zánět průdušek, a tak jsem jen dosypala ptákům krmítko a upalovala zase domů. Cestou jsem si všimla, že vylézají už i krokusy, tak na ty se moc těším.

Víkend v posteli byl otravný a stejně žádné velké zlepšení zatím necítím. Rozlámaná, bolavá, tak by se daly popsat současné pocity, možná se ke všem problémům přidala i jarní únava.

Mám půjčenou knihu Zmizelá a přečetla jsem za ty dva dny všehovšudy jen 70 stránek. Nic do mě není, nic mě nebaví. Bojím se pohnout, bojím se pořádně nadechnout, bojím se nahlas promluvit, aby se zase nespustil ten štěkavý kašel.

Asi marodí hodně lidí, dvě známé mi napsaly, že se potýkají s jakusi divnou virózou, jedna kamarádka v ulici má střevní chřipku, naproti přes ulici sousedka taky zůstala na neschopence.


Líbil se mi tenhle holoubek a ani neprotestoval, asi byl ochočený.

To je blázinec!

24. února 2017 v 16:47 | baculka |  moje nejen patálie
Včera a předevčírem jaro jako vyšité, dokonce už jsem viděla ráno bílou, tedy černou čemeřici.

Na visačce název černá čemeřice (Helleborus niger) a květy má téměř bílé, tak já nevím jak jí mám říkat. Kvést musela už pod sněhem chuděra a tak ty kvítky jsou takové povislé.


Momentálně je u nás šílená vánice, a teplota letí dolů. Hlavu mám jako pátrací balón, a vítr místo aby ustával, tak zesiluje.

Konvalinky

23. února 2017 v 11:57 | baculka |  moje nejen patálie
Noc byla k nepřečkání, protože díky silnému větru jsem nedokázala usnout. Dočetla jsem knížku, ale i při čtení jsem musela pořád myslet na to, co ráno uvidím. Každou chvilku se ozýval rachot, jak padaly venku květináče, ve kterých mám zasazené keříky a stromky. Jak létaly vzduchem krmítka.

Konečně jsem si myslela, že to běsnění trochu ustává, opak je pravdou, zrovna teď, když píšu tuhle větu, mi připadá, že se ten uragan zase vrací.

Těším se na jaro už je to se mnou k nevydržení, před chvilkou jsem si vzpomněla na konvalinky, jak je mám ráda a jestli letos vůbec pokvetou.


Objednala jsem si počátkem ledna i růžové konvalinky, sice mi přišlo asi za 3 týdny potvrzení objednávky, ale to je tak všechno, nic se neděje, ticho, klid po pěšině.

Život po tobě

23. února 2017 v 7:19 | baculka |  čtenářský deníček
Chtělo by se napsat, že Život po tobě jsem přečetla jedním dechem, ale tak to nebylo. Záměrně jsem text nehltala, abych si ho patřičně užívala.

První kniha Než jsem tě poznala se mi moc líbila, dokonce se mi líbil i film. No a tenhle na první knihu navazující román se mi taky líbil. Začíná osmnáct měsíců po asistované smrti Willie Traynora.

Mám pocit, že mi zrovna tahle knížka hodně dala, i když místy je až dost depresivní, ale to už k životu zkrátka patří.

Už zpočátku bylo jasné, že život Louisy opět nebude procházka růžovou zahradou.

Zřítila se totiž v opilosti ze střechy u bytu, který si za peníze Willieho Traynora koupila, a rozmlátila se jaksepatří, snad nejvíc to odnesl její kyčel.

Když Louisu vezl záchranář Sam do nemocnice, už v té chvíli jsem byla do knížky jak se říká zažraná.
Potom se na scéně objevila Lily, šestnáctiletá a dost nezvladatelná dcera Willa Traynora, o které doposud nikdo neměl ani zdání, že vůbec existuje a děj dostával postupně spád.

Zároveň se vyvíjelo něco moc hezkého mezi Louisou a Samem, jenže Louisa se bála navázat nový vztah, jednak proto, že vnitřně cítila, že by tím mohla mrtvého Willieho zradit, a později si zase říkala, že už nechce nikdy o nikoho, koho miluje přijít, protože by jí to už totálně zničilo a záchranář Sam Fielding byl prakticky každý den v nebezpečí.

Jak to všechno bylo dál, to nebudu prozrazovat, nemůžu ani vybrat úryvek, který by se mi úplně nejvíc líbil, nešlo by to, protože takový úryvek zkrátka není, musela bych opsat celý román.

Začínají rašit sněženky

22. února 2017 v 15:22 | baculka |  moje nejen patálie
Tak už mi taky raší sněženky, dokonce na dvou místech, na focení to ale zatím ještě není. Vylézají i hyacinty a krokusy, možná i modřence.
Konečně mám odkryté některé záhony, už bylo na čase. Dneska máme sice šílený fičák, ale taky dost teplo 12°C

Pod pokrývkou z jehličí jsem našla například u měsíčních jahod plíseň. Je to můj první pokus, nikdy jsem jahody nepěstovala, ani ty maličké měsíční.
Loni na jaře jsem si vysela semínka a na podzim začaly plodit, brzo ale přišel první mráz. Snad se rostlinky vzpamatují, uvidím zítra.


A ještě tady mám sýkoru koňadru, takhle pěkně se nechala před malou chviličkou zvěčnit.

Papež s totálně vygumovaným mozkem

22. února 2017 v 11:25 | baculka |  mám k tomu co říct
Proboha, jak jsem mohla být tak zaslepená, když jsem si myslela, že papež Franta je jiný, lepší, než ti předchozí. Podezřelé mi už bylo, když jsem se dočetla, že myl a líbal nohy migrantům. A pořád se nic neděje s pedofilními skandály, zdá se, že se to svinstvo snaží zamést pod koberec.

Nyní se ukazuje, že je papež totálně mimo a neví která bije, nebo si jeho kecy někdo zaplatil, ta druhá varianta asi bude správná.

Článek Migrace nepřináší nebezpečí, ale rozvoj je toho jasným důkazem. Když jsem minulý týden četla na Novinkách článek o americkém prezidentu Trumpovi, zaujala mě jedna věta, a to, že Trump poukázal na dopad nekontrolovatelné migrace ve Švédsku. Novinky zareagovaly sice pružně, ale tak nějak po svém tím, že se ve Švédsku přeci nic nestalo. Jenže dneska se dovídám, že se tam toho ve spojitosti s migranty stalo hodně, dokonce jsou tam i požáry, přepadení, znásilňování a krádeže.

Z článku jsem si zkopírovala reakci Moniky Pilloni, řekla to sice zabaleně, ale vyplývá z toho, že je papež absolutně mimo.

Podle Moniky Pilloni by papež měl víc koukat kolem sebe. Dozvěděl by se prý, že Švédsko je zemí, ve které dochází k velkému počtu znásilnění a jiných typů útoků. V některých místech Švédska už to spíš vypadá, že jsou zde Švédové cizinci a musejí se nově integrovat ve své vlastní zemi.

Stojí to za

21. února 2017 v 8:37 | baculka |  moje nejen patálie
Kalný, mlhavý ráno a já se cítím v tuhle chvíli asi tak na stopadesátdevět let. Bolí mě svaly, bolí mě hlava, v uších mi šíleně píská, co mi ukázala před chvílí váha, to snad ani nebudu psát.

Už se mi pomalu zdá, že melu z posledního, bohužel na mě deprese působí tak, že musím pořád něco uždibovat.

Ráno jsem vstala z postele s pevným rozhodnutím, že takhle tedy už vážně ne, že tudy cesta nevede, protože čím víc jím, tím jsem pak víc smutná z toho, že jsem zase sama sebe zklamala a když si nepomůžu já sama, každý se na mě vykašle a aby toho nebylo málo, nemůžu se nějak kvůli bolestem ani rozhejbat.

Takže k snídani jeden tenký plátek chleba, lehce potřený máslem, na to trojúhelníček s příchutí nivy, a čaj s citronem, jen tak nepatrně přislazený, aby se neřeklo.

V chladničce mám hned na očích jogurt a kefír, tak budu zkoušet zahánět případný hlad, pokud to tedy půjde lžičkou jogurtu a nebo douškem kefíru a jsem připravená hlad zapíjet i vodou. Tohle je můj plán, jenže kolik takových plánů už jsem měla a nic z toho nakonec nebylo.

Ještě že se blíží to jaro. Známá mi poslala fotky prvních sněženek.
No a u nás se ukázali dneska snad tažní ptáci, byli větší než kos černý.



Přiletěli, odpočinuli si zase frčeli dál. Co to bylo za ptáky však přesně nevím, měla jsem dojem, že snad drozd, nebo špaček?

Uplakanej den

20. února 2017 v 14:27 | baculka |  moje nejen patálie
Tak by se dal nazvat ten dnešní, ráno pršelo, potom déšť pro změnu vystřídal šílený vítr, který zporážel všechno, co venku nebylo napevno připevněné.

V současné době je sice poměrně teplo 9°C, ale nebe má barvu olova, jakoby snad měly padat z nebe trakaře.


K obědu bylo rizoto z pohanky, přidala jsem na osmaženou cibulku ještě pokrájené žampiony a jednu papriku, docela se to dalo jíst, jen fotka z toho žádná nevznikla, tak nic do rubriky s jídlem ani přidávat nebudu.

Trochu dilema

19. února 2017 v 7:24 | baculka |  moje nejen patálie
Dneska mám v plánu upéct tvarohovou bábovku, už na ní mám nakoupené ingredience, tak uvidím, jestli se do ní pustím. Pokud ano, udělám jí jen z poloviční dávky do malé formy, když jsme teď doma jen dva.

Taky mě nalákaly včera v televizi chlupaté halušky, i na ně bych všechno měla, ale ty šílené kalorie, ach ouvej.


Venku je mírný mrazíček a to je moc dobře, aspoň to bahno ztuhlo, včera to bylo o nervy, pořád utírat pejskovi tlapky.

Přemýšlím, kdy mám odstranit z choulostivých keřů na zahradě netkanou textílii, aby mi pod ní nezačaly předčasně rašit. Ještě počkám tak dva, tři dny a pak na to vlítnu, holt kdyby se mělo hodně ochladit, musela bych keře znovu přikrýt.