Leden 2017

Hrdličky

31. ledna 2017 v 16:05 | baculka |  moje nejen patálie
Hrdličky a kosi, aspoň tedy v našem okolí jsou na tom v zimě úplně nejhůř. Každý je ze zahrady odhání, aby svým trusem ptáci nepošpinili terasy, pergoly, nebo fasádu.

Hodně lidí přestalo ptáky krmit úplně a tak se snažím. Jenže hrdličky z nějakého důvodu přestaly na velké krmítko chodit, sice se tam vejdou, ale ostatní ptáci je po vzoru lidí také odhánějí a aby toho nebylo málo, každou chvíli si pro některou hrdličku a nebo kosíčka přiletí dravec.


Vysypala jsem na umetenou dlažbu aspoň čerstvé třízrnné vločky, ale už zase padá sníh. Hodně ptáků vidím schovávat pod peří jednu nožku, nebo si dokonce do sněhu lehají.


A tyhle jsou fotky ze včerejška, kdy svítilo sliníčko a všechno hned vypadalo nějak líp. Kéž by ta zima aspoň na čas ustoupila. Zase se likvidovala masivně drůbež, veterináři holt "makaj". Najdou se někde prochladlé slepice, nebo kachny a už to jede.

Němce nemusím

31. ledna 2017 v 11:32 | baculka |  mám k tomu co říct
Už z dob mého dětství se se mnou táhne takový zvláštní odpor k Němcům. Možná to má spuvislost s 2.světovou válkou, protože jsem na tohle téma shlédla dost filmů, které zanechaly na mojí duši šrámy.

Když mají v rádiu vysílat pořad Sousedé, letím honem vypnout, nebo přeladit, i kdybych si snad měla vyvrtnout kotník, jen abych neslyšela ten odporný, vtíravý hlas, který je slyšet na úvod. Ano, nesnáším ani němčinu.

Nejsem rasistka, ale Němce prostě nemusím, i když vím, že všichni nejsou takoví, nemůžu si prostě pomoct.

Když si rozkliknu nějaký článek na internetu, třeba jako dneska o uprchlících a že nám Němci vzkazují, že jsme nesolidární co se týče uprchlíků, tak mě to znovu utvrzuje v tom, že moje averze proti Němcům je opodstatněná.

Paní Merkelová si zve utečence, vítá je s otevřenou náručí, dává jim naději a pak se diví, že my si je nechceme od ní přebírat. Měla by se snad napřed zeptat, jestli okolní státy budou mít zájem o uprchlíky, které si sama pozvala.

Nikdy se asi nedozvíme kdo za likvidací Evropy stojí, čí je to zájem. Zřejmě za tím stojí ti nejbohatší z nejbohatších. Naivně jsem si myslela, že v tom má prsty bývalý americký prezident Obama, ale i on, stejně jako Merkelová jednal v něčím zájmu.

Divím se, kolik vlastizrádců se u nás najde, kteří to svinstvo propagují a šíří, i když moc dobře chápou, o co jde a jaké to bude mít následky. Inu peníze jsou až na prvním místě.

Nemám ráda leden

31. ledna 2017 v 7:36 | baculka |  moje nejen patálie

Včera nám začal padat vlhký sníh, jako by ho už tak nebylo dost. Větve stromů jsou obtěžkané, a hrozí, že se budou pod tíhou sněhu lámat.


Na teploměru dnes ráno -5,9°C, před chvílí vydali na Novinkách článek o tom, že letošní leden je nejchladnější za posledních 77 let.

Nějak jsem si zvykla na ty teplejší zimy, jenže o mne nejde, můžu být doma. Problém mají bezdomovci, problém mají zvířata žijící v lesích, problém mají ptáci a dokonce koně, krávy a ostatní, co nemají ustájení.


A tady mám pro lepší náladu kousek jara, můj nový růžový hyacint.

Námraza

30. ledna 2017 v 8:33 | baculka |  moje nejen patálie
Už vím, proč jsem se cítila včera i předevčírem tak divně. Otekly mi dokonce prsty na rukou, asi příznak počínajícího revmatologického onemocnění. Už jen chybí, aby se mi zkroutily. Bolí mě kdejaký starý šrám, a vsadím se, že za tím je zase náhlá změna počasí.

Dnes ráno máme mlhu jako rozlité mléko, na teploměru -10°C a na stromech šílená námraza. Nechce si mi fotit jíním a ledovkou obalené větve stromů, nejspíš by se fotka stejně nepovedla, když chybí světlo. Fotka, kterou jsem vložila do článku je taky letošní, ale je i se sluníčkem.


Konečně jsem si včera vyfotila nové primulky, tak už mám celkem čtyři.


A rozkvetl mi dnes ráno růžový hyacint, taky nový přírůstek.

Bezpečný přístav

29. ledna 2017 v 15:05 | baculka |  čtenářský deníček
Bezpečný přístav od Nicholase Sparkse, je podle mne romanticko-psychologický román, jehož zakončení je řekla bych až mysteriózní. Takový konec jsem nečekala a dodal myslím knížce ten správný šmrnc.

Já si početla, chvílemi jsem se nemohla odtrhnout, a i když má knížka 300 stránek, přečetla jsem jí nebudu psát jedním dechem, ale za tři večery.

Bezpečný přístav vyšel též jako film, hodnocení na čsfd to má příšerné, ale já už vím, že se většinou s hodnocením neztotožňuji, navíc film jsem zatím neviděla.

Za mne bych akorát vytkla že se některé pasáže opakují až příliš často, hlavně ty, ve kterých vystupuje Kevin, ale to byl asi záměr Nicholase Sparkse.

Do Southportu, ospalého jižanského městečka se přestěhuje krásná, ale plachá Katie. Práci si najde v jedné místní restauraci a ačkoliv se z počátku bránila navázat jakýkoliv vztah, záhy se seznamuje se svou zvláštní, sympatickou sousedkou Jo. Katie totiž bydlí na konci městečka, kde si pronajala jednu ze dvou chatiček. Brzy se právě do druhé chaty Jo přistěhuje a z obou mladých žen se stávají kamarádky.

Jo nějak intuitivně vycítí, že se Katie před někým ukrývá, že do Southportu před někým utekla. Brzy se Katie ač, zprvu nechtěla, své kamarádce s tajemstvím svěří. Utíká před svým manželem Kevinem, ze kterého se po svatbě vyklubal nebezpečný psychopat, a jeho brutální útoky na Katie se neustále stupňovaly.

Do místního obchodu v Southportu, kam Katie chodí pěšky nakupovat jí to táhne čím dál víc, záhy zjišťuje, že mladému vdovci Alexovi který obchod vede není lhostejná a když Alex vidí, že tahá veškeré nákupy v taškách, věnuje jí kolo, na kterém jezdívala jeho manželka Carly. Časem se do sebe oba mladí lidé zamilují, i když se vzahu s Alexem Katie bránila, nakonec k sobě našli cestu a Katie si zamilovala nejen Alexe, ale i jeho dvě děti.

A tehdy se Jo začne ještě víc zajímat o Katiein vztah s Alexem a vždycky prohodí, že je to hlavně proto, že sama nemá žádný vztah, takže se z Katie snaží vytáhnout i pikantní detajly. Nezapomene však nikdy dodat, že je Alex velice slušný člověk a pokud to s ním Katie nemyslí upřímně, ať ho radši nechá být, protože trápení si užil ažaž.

Víc asi prozrazovat není potřeba. Kniha je napínavá až do konce.

Včerejšek

29. ledna 2017 v 7:17 | baculka |  moje nejen patálie
Včerejšek byl pro mě dost komplikovaný, už jsem si myslela, že na mne snad leze chřipka. Nejspíš to byla nějaká silnější reakce na ty teplotní výkyvy.

Vždycky jsem měla poměrně ráda zimu, byly doby, kdy jsem jí dávala přednost před létem, ale tahle zima mě už fakt nějak přestává bavit.

Ráno -6,5°C a venku opět uhelný zápach, že se nedá ani vyvětrat. Po dva dny jsem se teď nevážila, protože jediné na co jsem měla chuť bylo jídlo, pořádně se najíst a nic neřešit. Takže jsem rozhodně víc kalorií přijímala, než vydávala.


Dostala jsem opožděný dárek, který mi udělal radost. Inspirační vymalovánky CESTA k SOBĚ, obrázky jsou předtištěné na čtvrtce, k tomu pěkné pstelky a ořezávátko.


A sama jsem si koupila ještě primulky jarní, těch není nikdy dost, na jaře se vysadí do zahrádky a budou dělat radost několik let. Pokusím se je vyfotit dneska, včera jsem se k tomu nedostala.

Každodenní šoky a horory

27. ledna 2017 v 8:14 | baculka |  mám k tomu co říct
Dnešní ráno opět mrazivé, na teploměru máme -10°C, oproti včerejšku docela teplotní šok.


A další šoky následují. Hned ráno jsem zaslechla ve zprávách, že museli veterináři opět zasahovat a zabít 5000 kusů drůbeže. Nějak to vraždění nemá konce, nikde jsem nečetla, že by se takhle masově vybíjela drůbež v okolních státech.

Kvůli ptačí chřipce se vraždí preventivně, i když většinou zbytečně, na druhou stranu sem k nám pouští nemocné migranty, a že se nejedná jen o běžná onemocnění říká v článku Neusnete hrůzou bývalý senátor, lékař a bývalý viceprezident Českého červeného kříže Pavel Lebeda.
Jen v titulku je uvedena kromě zavšivění a svrabu též tuberkulóza, AIDS, syfilis, salmonelóza a žloutenka.

A naši vládní činitelé na to neřeknou nic, dál budou strkat hlavy do písku, dál budou ohrožovat náš stát a poslouchat čísi rozkazy.

Oteplení

26. ledna 2017 v 9:45 | baculka |  moje nejen patálie
Oteplilo se, ráno jen -2°C, a lehounký nový sněhový poprašek. V tuhle chvíli -0,4°C, tolik se začínám těšit na jaro. Chtěla bych zimu popohnat, aby od nás odešla, jenže je teprve konec ledna. Únor nás možná ještě hodně potrápí, a pak přijde březen, za kamna vlezem, duben, ještě tam budem.

Přesto už přemýšlím, jaká si objednám semínka kytiček, líbí se mi ostrožka stračka, líbí se mi tolik kytiček, že by se nevešly na naši malou zahradu ani náhodou.
Ve schránce jsem objevila nový katalog od Starkla a tam je tolik lákadel, až oči přecházejí.



Moje dnešní váha je stále v černém políčku 74,3kg, už chybí málo, abych se přesunula do červeného, ale jeden nikdy neví, jak se to dál vyvrbí.

Prasátko a brambořík

25. ledna 2017 v 8:26 | baculka |  moje nejen patálie
Inverze pokračuje, teplota ráno -3,9°C, teď už jen -2,5°C a já jsem celá jakoby polámaná z těch teplotních výkyvů.

Konečně se moje váha o 100g snížila, čili 74,4kg. Už jsem si myslela, že jsem snad tu novou váhu strhla, ale měla by vážit až do 150kg.

Nálada nic moc, nebo spíš na něco, ale nechci být sprostá.


Takhle hezky mi kvete bramboříček, včera na chvilku svítilo odpoledne sluníčko a tak jsem si ho zvěčnila.


A takhle si poslední dny připadám, je to moje keramická kasička, do které si ukládám každou korunku, protože bych se chtěla podívat ještě jednou k moři, třeba do Bulharska, tam jsem jednou už byla a moc se mi dovča líbila.

Už zase sněží

24. ledna 2017 v 12:49 | baculka |  moje nejen patálie
Sněží, už od samého rána se vzduchem, prosyceným uhelným čmoudem tak silně, že se tomu snad nedá říkat ani vzduch, snáší k zemi droboučké sněhové vločky. Přikrývají tak předešlou sněhovou peřinu, která už zdaleka nebyla díky silnému znečištění bílá, ale spíš šedivá.

Kéž by se dal zrovna takhle pročistit vzduch. Co je to platné, že téměř celá naše ulice topí plynem, když se mezi svědomitými sousedy najde pár lidí, kteří čistotu ovzduší absolutně neřeší a spálí v kamnech vše, co jim přijde pod ruku. Nejhorší to bývá večer a pak k ránu, to snad kvůli tomu, aby nikdo nemohl dost dobře pořídit usvědčující fotku.

To je pak vidět, ale hlavně cítit ten příšerný, hustý, odporný, smrdutý dým, který se jen velmi pomalu a neochotně mísí a rozplývá do okolní atmosféry, aby z tak již téměř nedýchatelného vzduchu učinil to, co teď u nás ve středočeském kraji máme.



A už mi to přijde skoro až neuvěřitelné, stále vážím 74,5kg. Ať dělám, co dělám, včera jsem cvičila, jako ostatně každý den, vynechala jsem od nového roku jen třikrát, déle šlapu na rotopedu a všechno marné, ta cifra se mě drží jako klíště.