Listopad 2016

Černá hodinka

30. listopadu 2016 v 12:00 | baculka |  moje nejen patálie
Černou hodinku tak nějak po svém jsme si udělali včera v podvečer, a u ní jsem popíjeli šedé vínečko, které jsem já osobně chtěla ochutnat.

Byla jsem na něj zvědavá a tak trochu mě zklamalo.

Na můj vkus bylo až příliš sladké, za tu cenu bych měla dvě lahve vína chutnějšího.

Zavzpomínali jsme na ty, kteří už nejsou bohužel mezi námi, vybavili a připomněli jsme si krásné chvíle a na ty špatné jsme se snažili raději nevzpomínat.

Byla to příjemná hodinka a určitě si jí co nevidět zopakujeme a ani nemusí být s vínečkem. Já u toho vzpomínání schroupala malé strážnické brambůrky a byly tentokrát moc dobré.

Špagety se sušenými rajčaty a balkánem

30. listopadu 2016 v 10:33 | baculka |  baculka v kuchyni
Italové prý rozlišují 600 druhů a tvarů těstovin.

Já jich znám jen pár a mezi mé nejoblíbenější patří špagety, makaróny.

Jenže ty makaróny už se u nás nevím proč tak snadno neseženou. Mám ale ráda i malá kolínka a s těmi problém není.

Nudle do polévky, široké nudle a flíčky si dělám doma sama. Jen ty špagety a kolínka musíme kupovat.

Dřív jsme si připravovali špagety hlavně na smažené cibulce a do cibulky se pak rozkrájel na drobno nějaký buřtík, liberecký párek, nebo špekáček. Od uzenin už naštěstí ustupuje i moje drahá polovička a já jsem za to opravdu ráda. Momentálně u nás frčí špagety se sušenými rajčaty a balkánským sýrem.

Je to rychlé, a určitě zdravější, než s uzeninou. Tento měsíc jsme měli tyhle špagety už potřetí a zatím je pořád můžu.

Příprava je jednoduchá, na sádle, nebo oleji necháme osmahnout cibuli, tedy hodně cibule, abych byla přesná. Minimálně tak tři a do osmahlé cibule se přidají sušená rajčata s kapary ve slunečnicovém oleji. Jsou dražší, ale sklenička nám vyjde natřikrát. Takže jsou ve finále mnohem levnější, než ty špekáčky.

Hotové špagety, uvařené podle návodu slijeme, už je neproplachujeme a vmícháme do nich osmahlou cibulku se sušenými rajčaty.

No a to je vlastně všechno, na talíři si každý dochutí špagety podle svého, většinou sojovkou, já si přidám i chilli koření, muž upřednostňuje zase kečup, který já nemůžu ani cítit.

Porce se posype nastrouhaným balkánem, promíchá a už můžeme papkat.

Chladné ráno

29. listopadu 2016 v 9:15 | baculka |  moje nejen patálie
Mrazivé, ale sluníčkové ráno a na nebi vidím medvídka.Táhlo mě to k oknu a když jsem se podívala ven, nešlo si medvídka nevšimnout, potěšilo mě to.


Medvídka jsem si totiž vybrala jako svůj avatar.

Mám medvídky ráda, i ty živé, a je jedno, jestli lední, nebo obyčejné, mám ráda medvídky i plyšové, zvláštní slabost mám pro medvídka koalu.

Včerejšek, hlavně tedy odpoledne, byl opět pracovní. Přikrývali jsme chvojím choulostivé rostliny, jako růže, borůvky, japonské javory, motýlovník a další.

Zdá se, že jsme to stihli jen taktak, tenhle týden bude podle meteorologů mrazivý. Čekala jsem až se víc ochladí, abych mohla nastříhat chvojí. Nechtěla jsem stromům působit ještě větší bolest. Ostříhala jsem jen ty nejspodnější větve u smrků a u jedle a za chvojí jsem poděkovala.

Věčně nespokojená

28. listopadu 2016 v 11:49 | baculka |  moje nejen patálie
Věčně nespokojená, takovou bych si měla dát asi přezdívku. Pořád zkouším, jak bych si vylepšila blog. Hledám tapety a dneska jsem našla jednu zvláštní, zatím spokojená jsem, ale nevím na jak dlouho.

Mlha ustoupila, sice není úplně jasno, je pokrok, že se ukáže občas sluníčko a hned je všechno veselejší.

Mám tady fotku ze včerejší procházky.


Líbí se mi, byly to po týdnu úplně první sluneční paprsky, jako by příslib, že bude líp.

Počasí na dvě věci

27. listopadu 2016 v 10:16 | baculka |  moje nejen patálie

Pořád je to počasí na dvě věci, na nic a na *****, ale dneska je trochu změna. Oproti včerejšímu mrazu jsme měli na teploměru ráno skoro 5°C a zmizela mlha.

Zataženo je pořád, když se dívám na snímky svých přátel, mají těch slunečních paprsků přeci jen víc. A když se podívám na podzimní fotky lidí ze zámoří, mají tam podzim tak, jak ho mám ráda, se sluníčkem. Možná si to krásné počasí víc zaslouží, než my. I když nejsem závistivá, ty sluneční paprsky jim prostě závidím.

Včera odpoledne jsem pracovala na zahradě, vyhrabala jsem dvě vědra spadaného listí, a dokonce jsem třásla, nebo se snažila třást některými stromy. Bylo to však marné snažení, listy na jabloních a na lísce drží jako přibité.

Každopádně mi ta odpolední píle prospěla, dneska ráno váha ukázala 72,2kg. Poděkovala jsem v duchu tam někam nahoru a zapálila další dvě svíčky, abych zahnala myšlenky na kalorické jídlo.

Užuž jsem se totiž chtěla dát do pečení, protože mám v chladničce půl kila mrkve, ale snad zvítězí zdravý rozum a mrkev si rozstrouhám s jablíčkem, osladím jen mírně a zakápnu citronem, jak si to pamatuji z dětství. Když jsem jako malá často marodila, maminka mi dělala tenhle mrkvo-jablíčkový salát.

Z odpolední procházky jsem si donesla zase snímek rmenu a bylo to až dojemné, když jsem viděla, jak se stále snaží.


A když jsme se vraceli začal poletoval sníh.

Bojíme stárnutí?

27. listopadu 2016 v 7:29 | baculka |  mám k tomu co říct
Tedy já to mám vyřešené, nebojím se stárnout, jen bych chtěla shodit těch pár kilo, stačí tak 4-5 a budu spokojená. Nebudu se ale hroutit, pokud to nedokážu, do drastických diet bych nikdy nešla, chci to u sebe řešit pohybem.

Mám však na mysli to, co vidíme každý den na ulicích, ve zprávách, nebo ve filmech. Včera jsem měla možnost shlédnout poslední díl Básníků a pohled na Pavla Kříže mě fakt vyděsil.

Nelíbí se mi u mužů obarvené a nakadeřené vlasy, všichni tihle chlapi mi připadají ještě starší, než ve skutečnosti jsou.
Kříž se navíc ještě pořád tak divně nakrucuje a pitvoří, že mě několikrát napadlo, jestli není gay. Všichni ostatní herci mi přišli v naprostém pořádku, působili přirozeně, jen pohled na "Štěpánka" mi ubral na náladě.

Zajímavé je, že na západě se už od těch barevných hlav ustupuje, a dokonce jsou často vidět přirozené šediny jak u žen, tak u mužů, jen u nás stále platí, že barva na vlasech je "in" a kdo nemá obarvené vlasy, ten nejde s módou. Často si lidi neuvědomí, že jakmile s tím barvením jednou začnou, bude těžké s ním skoncovat, protože trvá dost dlouho, než vlasy úplně odrostou, zato odrosty u kořínků jsou vidět hodně brzy.

No a o plastikách snad raději pomlčím, nafouklé rty, obří prsa, a nedávno jsem kdesi zahlédla, že silikon si nechávají vkládat do svých ňader a pozadí i muži, to je fakt humus.

O co lépe vypadají lidé, kteří do takových zásahů nikdy nešli. Samozřejmě platí, že pokud má nějaká dívka, nebo žena defekt v podobě např. hodně velkého nosu a je z toho opravdu nešťastná, nebo když má žena jeden prs malý a druhý hodně velký, zkrátka pokud plastická operace dodá sebevědomí těmto ženám, tak je to v naprostém pořádku.

No ale kdo chce kam, pomozme mu tam, říká jedno staré přísloví. Tím chci říct, že je to každého věc, co ze sebou dělá, napsala jsem jen svůj názor. Ovšem měli by si ti vylepšení a omlazení (haha) lidé uvědomit, že pohled na ně, nemusí být vždycky příjemný.

Bezslunečno

26. listopadu 2016 v 13:06 | baculka |  moje nejen patálie
Schází mi sluníčko a jeho paprsky. Skoro si nepamatuju, kdy jsme naposledy měli jasný den.

Dnešní ráno už bylo poměrně dost studené, na teploměru se ukázalo -4,4°C. Takový mrazík by mi zase tak nevadil, kdyby se na chvíli ukázalo sluníčko.

Co na absenci slunce řeknou moje kosti? To je sice trapný pokus o vtip za každou cenu, ale něco na tom bude, když nám bezslunečno vydrží.

Tohle je opravdu hrozně depresivní počasí a v předpovědích slibují velké ochlazení, ale o slunci jsem neslyšela nic.

Moje váha je zatím hrozná, stejná jako včera, ani to sem nechci vypisovat, stačí že mi to sedí v hlavě.

Po obědě musím na zahradu, zkusím vyhrabat z trávníku nově opadané listy, i když na stromech jich je stále spousta a vypadají tak divně. Vůbec se nevybarvily, ale jaksi zčernaly. Mám pocit, že tohle jsem ještě nikdy neviděla.

Sousedům se najednou udělala na střešních taškách nějaká zelená řasa, asi lišejník a to mají střechu poměrně zánovní z kvalitních střešních tašek.

Tak nic, pustím se do nádobí a potom razím pracovat na zahradu.

Proč nám pořád lžou?

26. listopadu 2016 v 7:15 | baculka |  mám k tomu co říct
Podle vlády se není čeho obávat, všechno okolo migrantů je pod kontrolou, to jsou slova těch zaprodanců, kteří by měli ze svých dobře placených míst okamžitě vypadnout.

K nám by údajně ani nešli, dovídáme se ty nestoudné lži z jejich úst a pak čteme otřesná svěděctví o tom, že už tady ti černí mladíci s drahými telefony dávno jsou.

Mně to přijde jako vlastizrada od těch, kteří mají naši Českou republiku chránit.

Blíží se Vánoce, čas kdy bychom se měli radovat, užívat si tu atmosféru, ale copak to jde?

"Na Vánoce vedou všechny cesty domů."
Marjorie Holmes

Zpropadené špekáčky

25. listopadu 2016 v 10:22 | baculka |  moje nejen patálie
Z dnešní váhy 73,1kg tedy rozhodně radost nemám. Nechápu jak je možné, že se člověk může za jeden den spravit o víc než kilo.

Pravda, měla jsem včera k obědu ty dva zapečené špekáčky a k nim dva krajíčky čerstvého chleba, ale stejně se mi to zdá moc. Navíc jsem si k večeři vzala jen dva plátky šunky a trochu bílého jogurtu, čímž jsem si bláhově myslela, že ty dva špekouny vykompenzuju. No nestalo se. Když jsem tu váhu viděla, musela jsem se za sebe stydět.

Vážila jsem se ráno, než jsem vyrazila na odběry krve a vyšla jsem dřív, abych mohla jít oklikou a něco z té nadváhy spálit.


Za výlohou cukrárny a rychlého občestvení, kde už posedávali lidé, i když byla ještě tma jsem si vyfotila tohohle jelena, ale bylo ještě málo světla a tak se snímek moc nepovedl. Kolemjedoucí auta taky dělaly své. Možná to není jelen, možná je to sob, ale chci to z jistých důvodů nechat tak.

Zmíním jen, že mě to strašně táhlo dovnitř, krev byla odebraná a hlady mi kručelo v žaludku, ale dala jsem si stopku.
Měla jsem neblahé tušení, že bych podlehla těm lákadlům a vůním a koupila si něco hodně kalorického.


Už šestý den máme mlhu, a takové zvláštní vlhko, které snad leze i pod kůži. Z obrázku je dobře patrné, že se ještě pořád drží na stromech a keřích listí, drží se i na zahradě. Tak to vidím tak, že bych si snad měla vzít štafle a ty lístečky ručně otrhávat. Chtěla bych mít zahradu uklizenou, než přijdou silné mrazy.

Špekáčky na pivu s kečupem

24. listopadu 2016 v 14:14 | baculka |  baculka v kuchyni
Nedávno jsem viděla na jednom blogu recept na tyto špekáčky, fotka byla stažená z internetu a pod článkem všichni v komentářích pěli div né ódy, jaká je to dobrota.

Dnes jsem to tedy vyzkoušela, dokonce jsme koupili opravdu kvalitní špekáčky.

I to černé pivo jsem na na ten zázrak obětovala a bylo by bývalo lepší, kdybychom ho doma vypili, protože v tom množství nakyslého kečupu nejde poznat o jaké pivo se jedná a jestli tam vůbec nějaké pivo je.

Špekáčky jsem podélně rozřízla, snáz se mi pak plnily. Do řezu, který jsem vytřela hořčicí jsem natlačila plátek tvrdého sýra, na měsíčky pokrájenou cibuli, na plátky nakrájený česnek.

Dál jsem se držela receptů, prošla jsem jich na netu několik, takže jsem polovinu černých Krušovic smíchala se stejným množstvím kečupu. Naplněné špekáčky jsem narovnala do zapékací misky, zalila tou připravenou omáčkou a vložila do vyhřáté trouby. Potom už jsem špekáčky jen hlídala, aby se nespálily a podlévala.

Vonělo to při pečení dobře, nebylo to vůbec špatné, ale zase to nebyl žádný zázrak.
Jestli do těch špekáčků ještě někdy půjdu, určitě nebudu dávat tolik kečupu, leda bych měla kečup domácí.

Zase tak levné jídlo to nebylo, protože lepší špekáčky stojí tolik, co vepřové maso, černé pivo taky není zrovna zadarmo, plus ten tvrdý sýr. Momentálně mě po té dobrotě pálí žaludek, a moje drahá polovička říká, že má radši špekáčky opečené s hořčicí.