Říjen 2016

První mrazík

31. října 2016 v 9:59 | baculka |  moje nejen patálie
Teď, když sedím u počítače a přes okno se do mne opírá sluníčko, tak to vůbec nevypadá že se ochladilo.
Jenže ještě v tuhle chvíli jsou střechy ze severní strany úplně bílé a bílo je i na zahradě všude tam, kam nedosáhnou sluneční paprsky.

Tak si říkám, jakou měly a budou mít smůlu chryzantémy. Včera se ukázaly u několika rostlin první květy, chtěla jsem si je odpoledne vyfotit, ale už to bez blesku nešlo. Dobře, vyfotím si je jindy, vždyť teprve začínají kvést, pomyslela jsem si. Tak uvidím, jestli bude ještě co fotit, až dojde pořádné světlo i k nim.

Včerejší vichr strhal poslední listy z ořešáků u souseda, a první mrazík obarvil všechny listnaté stromy, které ještě byly zelené. Teď to půjde rychle, vždyť je zítra už listopad.



Jen ten můj milovaný rmen se zatím drží, asi si říká co kdyby ho přiletěla navštívit nějaká hladová včelka, a on by jí neměl co nabídnout.

Mám ráda rmen

30. října 2016 v 9:14 | baculka |  moje nejen patálie
Tak jsem se konečně dočkala změny času na ten normální, jenže to přišlo fakt dost pozdě. Kéž by se někomu rozsvítilo v hlavě a letní čas by se navždycky zrušil.

I včera jsem hrabala listí, silný vítr foukal celé odpoledne a nádoba na bioodpad je tím pádem úplně plná, napěchovaná, že se do ní nevejde snad už ani ň. Možná se přes noc obsah trochu slehl, musím to po obědě zkontrolovat, a kdyžtak opět něco doplním. Ještě že v listopadu budou jezdit třikrát, i tak je to myslím málo.

Zjistila jsem, že mám ráda rmen, a z toho důvodu ho nechávám vegetit v našem trávníku. Miluju ho čím dál víc, za to jak je krásný a nenáročný, jak dokáže ještě i koncem října pohostit zbloudilou včelku, nebo čmeláka. Potěší nejen hmyz, on dokáže zlepšit náladu i mně. A když se povede nějaký snímek, mám radost tuplovanou.




Včera pozdě odpoledne se ukázalo na chvíli sluníčko a já se pokusila rmen vyfotit hodně zblízka. Myslím, že se to docela povedlo a tak mám teď z jedné fotky i pozadí na ploše monitoru.

Práce je nejlepší lék na depresi

29. října 2016 v 6:28 | baculka |  moje nejen patálie
Poslední teplejší dny využívám co to jen jde. Včera bylo poměrně krásně, dá se říct, že pohodu kazil snad jen hodně studený vítr, a musela jsem se tudíž trochu nabalit.


Práce na zahradě sice nemá konce, ale makám jako šroub a dokonce z toho mám dobrý pocit. Dobrý pocit je v mém případě k nezaplacení, fakt se mi zlepšila nálada a ustupují i deprese.

Dopoledne bylo ryze pracovní, ani jsem neuvařila a tak bylo k obědu co dům dal. V mém případě tři volská oka a krajíc chleba, aspoň že bez másla.
I tak se asi hubnutí odkládá. Pro jistotu jsem se opět zbaběle váze vyhnula velkým obloukem.

Po obědě byla krátká procházka, a všimla jsem si, že zatímco jsou některé stromy už holé, a většina stromů se převlékla do podzimních barev, tak jeřabiny u cesty vypadaly náramně svěže. Bohužel už po neděli přijde mráz i k nám.


No a po procházce opět práce na zahradě a nakonec, to už se stmívalo i hrabání listí venku za plotem.


A kvete poblíž nás tahle pěkná žlutá kráska podobná pampelišce, ale pampeliška to není.

Šepoty a lži

28. října 2016 v 18:16 | baculka |  čtenářský deníček
Přečetla jsem už několik knih od Joy Fieldingové a všechny byly tak nějak na jedno brdo. Šepoty a lži byly jiné, a nebudu lhát, když napíšu, že mě držely v napětí od začátku až do konce. Sice mi přišly něčím povědomé, měla jsem pocit, že jsem už kdysi knihu na podobné téma musela číst, ale spletla jsem se.

Hlavní postavou je čtyřicetiletá osamělá zdravotní sestra Terry, která jak se mi jevilo žila jen pro svou práci. U pacientů byla oblíbená, jenže doma se Terry cítila velice osamělá.

Po smrti své matky, která jí mimochodem dělala ze života peklo, se Terry nastěhovala do domu, který zdědila a chatu za domem, kde dřív sama žila se rozhodla pronajmout mladé dívce Erice.
Jak z knihy vyplynulo, Erika neplatila řádně nájem a jednoho dne bez rozloučení zmizela. Zhruba v té době začal kdosi Terry obtěžovat výhružnými telefonáty. Často vídala hlídkovat před domem nějakého tajemného muže.

Terry chce znovu zkusit štěstí a v nemocnici, kde pracuje vyvěsí inzerát na pronájem chaty. Záhy se ozve mladá a velice půvabná, až éterická dívka Alison. Obě ženy jak se zdá k sobě okamžitě našly cestu a Terry cítí, že to tentokrát klaplo.

Alison si najde práci v umělecké a prodejní galerii, ale dlouho tam nevydrží, a dostane výpověď.

Když za Alison přijede před vánočními svátky její bratr, a začnou spolu v chatce bydlet, najednou Terry cítí, že už to není ono a usiluje o to, aby bratr odešel, ti dva - Terry a Alisonin bratr Lance se od začátku nesnášejí. A aby toho nebylo málo, objeví se ještě Alisonina kamarádka z galerie a její přítel.

Nastávají takové zvláštní situace, kdy člověk přemýšlí, proč se Terry nechává od všech doslova terorizovat, dokonce má čtenář podezření, že mladí lidé usilují o Terryin život.

Až ke konci se však dovídáme, že všechno je úplně jinak a konec je opravdu drsný, takový jsem rozhodně nečekala.

Čtvrteční práce na zahradě

27. října 2016 v 16:39 | baculka |  moje nejen patálie
Dneska ráno to vypadalo na den plný sluníčka, dokonce se pokoušelo prokousat hustou mlhou, jenže se to tak úplně nepodařilo, ale bylo poměrně teplo a tak jsem pracovala na zahradě.

Shrabala jsem nově spadané listí, hrabu průběžně, protože ho stále ještě většina zůstává na stromech.


Zvláštní je, že za plotem je téměř holá meruňka a ty naše tři jsou zatím olistěné, asi jiná odrůda. Nejvíc opadává ořešák.

Pokoušela jsem se vyhrabat z trávníku mech, jenže je to asi běh na dlouhou trať. Věnuju se tomu trávníku poměrně často a výsledek není pomalu ani vidět, zato mechu jsem vyhrabala pěknou hromádku. Takže si dělám pomyslný uzel na kapesníku, musím se pozeptat v drogerii co s tím, bez chemie to asi nepůjde.

Kácení stromů

26. října 2016 v 14:31 | baculka |  mám k tomu co říct
Mám ráda stromy, ty staré co leccos už pamatují, i ty mladší, zkrátka mám ráda stromy a nedělám mezi nimi vyjímky. Vím jak dlouho to trvá, než strom vyroste. Šumavu jsem doslova oplakala, protože jsou k sehnání články o kůrovci. V sousedním Rakousku kvůli němu stromy nekáceli, příroda se s tím prý umí vypořádat.

O to víc mě mrzí, když se dovídám o kácení u nás. Zrovna nedávno jsem zaslechla v rozhlase, že se bude kácet stará alej, protože v místech kde rostla mají rozšiřovat silnici.

Občas shlédnu nějaký film, je jedno jestli americký, anglický, francouzský nebo jiný a skoro v každém obdivuji nádherné letité stromy, ať už v parcích, v zahradách, nebo podél cest.

Pořád se nám předhazuje Amerika, odivujeme pořádek v severských zemích a mě mrzí, že si právě tady nebereme vzor. V České republice není úcta k přírodě, ke zvířatům, ke stromům, k pořádku, zkrátka k ničemu pozitivnímu. Když vzpomenu, jaká zvěrstva se děla po revoluci, že se k nám dovážel odpad z Německa a nikdo nezakročil, i po všech těch letech mám na krajíčku pláč.

Včera jsem viděla ve zprávách šílenosti, které k nám přišly právě z Ameriky. Mám na mysli nejen vraždící klauny, ale i jiné hrůzy. Jakmile se jedná o podobnou debilitu, hned se opičíme. O přírodu však Češi nemají zájem. Dál se u nás budou kácet stromy, dál se budou vyvážet do Rakouska, i do Německa, údajně jako palivové dřevo a oni si tam svoje lesy budou hýčkat.

Já už asi nikdy nezhubnu

26. října 2016 v 9:57 | baculka |  moje nejen patálie
Snažím se, ale nejde mi to. Na chvíli se mi podaří váhu trochu snížit, za pár dnů mi zase povyskočí.

Venku je tak nevlídno, mlha, bláto, déšť, nebo mrholení a já bych se nejradši zavrtala pod peřinu s nějakou pěknou knížkou.

Ráno jsem tedy na váhu hupsla, už včera jsem tušila, že jsem zase přibrala a taky že jo! Váha ukázala 72,2kg jen to fikne.

Když vidím, že téměř po sedmitýdenním snažení jsem na tom skoro stejně, že úbytek je jen 300g a že zítra to bude ještě horší, tak z toho nemám dobrý pocit.

Houby rostou i u nás

25. října 2016 v 10:28 | baculka |  moje nejen patálie
Na dnešek jsem zase hůř spala, starosti a problémy doléhají a jakmile jdu v noci na WC, hned se rozjede mozek a je to v háji, klidné spaní je fuč.

Když se na chvíli včera odpoledne udělalo hezky, obešla jsem zahradu a docela mě udivilo, jak za těch pár vlhkých dnů povyrostla meduňka a tak si na dnešek dám odpoledne i večer meduňkový čaj a možná si trochu meduňky i nasuším společně s mátou. Byla by škoda, aby bylinky zmrzly.

Rostou houby, na zahradě jsem viděla tři nové druhy malých podzimních lupenatých houbiček, které jsem u nás dosud neviděla. Názvy bohužel neznám.

U lísky několik let po sobě vyrůstala krásná jedlá lakovka ametystová (Laccaria amethystina) a letos po ní není ani vidu, ani slechu, zato se kousek od jejího stanoviště objevila jiná houba. Je krásně oranžová, jestli se jedná o lakovku obecnou (Laccaria laccata) nedokážu sama posoudit.



Tyhle malé houbičky se vyskytují prakticky na celé zahradě, netuším jestli je to nějaký druh helmovky.


Tohle by mohla být snad špička, ale jistá si tím nejsem, vzpomínám si, že podobné houbičky sbírala babička do polévky.


Těchhle poměrně větších lupenatých hub vyrostly desítky pod borovicí. Rostou tak zvlášně jakoby v kruzích v místě, kde není moc světla na focení. Přesto jsem zkusila udělat tři snímky. Zjistila jsem, že se jedná o Tricholoma terreum čirůvku zemní a ta je záludná a jedovatá.



Tahle vypadají lupeny, kdyby tak u nás místo téhle rostly třeba hříbky, to by bylo něco.

Váha mi stoupla, cítím to na sobě a radši jsem se nevážila, abych neměla zkažený den. Pokud se udělá hezky, bude i víc pohybu a snad něco ze své zásoby tuku spálím.

Deprese útočí

24. října 2016 v 10:08 | baculka |  moje nejen patálie
Mám podzim ráda, ne že ne, ale přece jen by mohl být trochu vlídnější. Několik posledních podmračených, vlhkých dnů mi bohatě stačilo a už se mi zase stejská po sluníčku.

Váha stojí, není divu, když mě to netáhne vůbec ven a tak jediné co pro sebe a hubnutí dělám je každodenní chvilka protahování a procvičování svalů. Měla bych se aspoň pustit do nějakého většího úklidu, ale nemůžu se přinutit. Okna už si přímo o nějakou tu očistu říkají a tak jestli se udělá trochu líp, asi se na ně vrhnu.

Ráno jsem na venkovním parapetu viděla chladem ztuhlé mouchy, tak snad se zase znovu nevzpamatují a nezanechají mi na čistých oknech svoje odporné mušince.


Nebuď smutná, řekla tořivka a vykvetla do krásy. Budu se snažit a děkuju za ten krásný velký květ, opravdu mě potěšil.

Ledové střepy

24. října 2016 v 7:32 | baculka |  čtenářský deníček
Ledové střepy Lenky Chalupové se četly celkem dobře. Líbilo se mi rafinované prolínání kdy Jáchym Wollner odpovídal krátce na otázky Kamily Fraisové, a hned následovalo poutavé vyprávění Jáchyma Wollnera.

Příběh rodiny Wollnerových byl dá se říct neobyčejný, až strhující. Stejně tak mě zaujala postava Emmy, většinou tak negativní a chvílemi mi jí bylo až líto. Chtěla jsem vypsat krátkou ukázku, ale neuměla jsem se rozhodnout kterou. Poutavé ukázky jsou zde.

Konec románu byl opravdu nečekaný a já si po pravdě neumím představit, že vražda proběhla tak, jak byla v knize popsaná, ale to je vedlejší. Nejspíš je na vině i moje fantazie.

Jediné co bych snad vytkla bylo občasné a zbytečné kopnutí do minulého režimu, bez toho bych se v dnešní hodně blbé době už obešla, protože mi to přijde poněkud ujeté. Za druhé mi vadilo poměrně malé písmo, za sebe bych uvítala písmo trochu větší.